O nás

České Kopisty jsou našim domovem

Základní škola v Českých Kopistech vznikla již v roce 1913. Od svého založení až dodnes funguje jako škola malotřídní a zpravidla si její služby vybírají rodiče, kterým záleží na tom, aby jejich dítěti bylo věnováno o něco více péče než ve velkých školách. Snažíme se (a doufáme, že úspěšně) o to, co je ve velkých školách takřka nemožné – o rodinnou atmosféru.

„Jeden za všechny, všichni za jednoho!“ – tak tohle rčení u nás opravdu funguje. Máš svátek nebo narozeniny? Společně je oslavíme, protože na tebe nezapomeneme. Něco se ti podařilo? Budeme s tebou sdílet radost a oceníme tvoje úspěchy. Nedaří se? Naštval tě kamarád? Od toho jsme tady, zkusíme ti pomoci nebo tě aspoň vyslechneme.

Diskutujeme. Každý názor je dobrý, žádná otázka není hloupá. Od každého se můžeme něco naučit, rozhodně se jeden druhému neposmíváme a neděláme si naschvály. To se totiž v rodině nedělá.

Pomáháme si. Starší si dobře pamatují, jak těžká byla 1. třída. A ne každý má vždy svůj den. Proto jsme připraveni kdykoliv pomoci tomu, kdo to potřebuje.

Společná pravidla. Nastavili jsme si pravidla, která ve škole dodržujeme. Rozhodně bychom nikomu nic neukradli nebo schválně nezničili. Lžeme jenom občas, když už je nejhůř. Ale vždycky se na to přijde, takže to nemá cenu. Nepereme se. Jednak se to nesmí a taky není vždycky jisté, že vyhrajeme. Nemluvíme sprostě. Aspoň si to myslíme.

Nezapomínáme úkoly… Blbost! Občas zapomeneme nebo se z nich zkusíme vykroutit. Ale je lepší hned jít s pravdou ven a přijmout trest (Ne, hlava ani uši se u nás netrhají).

Smějeme se. A to co možno nejčastěji, všude a na každého. Protože úsměv nic nestojí a udělá radost nám i ostatním.

Chodíme včas. Ne že bychom byli tak moc dochvilní, ale o přestávky se užije nejvíc legrace, tak proč se o ni připravovat. Taky u nás nezvoní, tak je lepší si přivstat.

Dostáváme známky. Protože je doma chtějí vidět. Ale neděláme z nich vědu. Když se něco nepovede, přistane nám v sešitě smajlík a je jasné, že nebyla příznivá konstelace hvězd. Což se může stát.

Jezdíme na výlety. Klidně i o víkendu. Ve všední den se to prostě nedá stihnout.

Zveme rodiče. Aby viděli, jak jsme dobří a jak je nám ve škole fajn. Čas od času je necháme spolupracovat na různých projektech nebo je vezmeme na výlet. Protože je máme rádi. Fakt!